4.-5. září proběhlo pražské kolo ZCES které se odehrávalo na velodromu Nad Třebešínem který skýtá velmi solidní herní plochu a výborné zázemí v podobě hotelu s restaurací a parkovací plochou. Organizace byla tradičně velmi dobrá a to i ( nebo snad především? ) díky velmi zkušenému a výkonnému dívčímu týmu organizátorek. Po oba herní dny panovala pohodová atmosféra a počasí bylo přímo tropické, což mimochodem odnesla moje lýtka která byla v kraťasech vystavena pro ně neobvykle dlouhému pobytu na slunci proti čemuž protestovala spálením si pokožky a svoji nelibost dala najevo výrazně červenou barvou. To samozřejmě přinášelo i jisté problémy hráčům a hlavně rozhodčím kteří byli nuceni trávit dlouhé hodiny na pálícím slunci poměrně navlečeni, na druhou stranu zase přinášelo zisky přítomnému občerstvení s chlazenými nápoji všeho druhu a slušným pivem Zlatopramen. Pro příznivce kalorií v pevné podobě zde byly klobásy, grilovaná křídla a další, výtečné byly i řízky z křečka. Celek doplňovala dvojice stánků s běžným paintballovým sortimentem a oblečením od DYE, které vyniká velmi atraktivním designem který přebíjí i fakt že cena již tak atraktivní není. Specialitou byla i ze začátku velmi nízká cena kuliček ZAP která bohužel netrvala dlouho a tak byl můj záměr koupit za tuto velmi příjemnou cenu celý kamion zmařen všekontrolujícím Vladanem. Nu co, co není dnes může být zítra, proto neklesejme na mysli. S potěšením jsem zaznamenal i přítomnost stejného D'Jeje ( jeje, jak se to píše? ) který ozvučoval i předešlé turnaje pořádané clubem Troia a který hraje solidní rock který samozřejmě k paintballu neodmyslitelně patří.( když teď tak nad tím přemýšlím tak ono vlastně k paintballu patří i u mladších hráčů nahánění ženských, u nás starších popíjení piva a u obzvláště vitálních obé ) Ale konec filozofických úvah a zpátky k realitě. Tak tedy vše bylo připraveno jak má být a to i po stránce herní. Hřiště byla navržena a postavena ( mimo jiných ) zkušenými harcovníky paintballclubu Troia a to velmi dobře. Rozhodcování se ujali známí a hráči velmi oblíbení SOP, zde vedeni zkušeným Quinem. ( Budeš-li to číst nezapomeň prosím na dalším turnaji který klub tě chválí! ) Mimo jiné se musím ještě vrátit k ubytování, tentokráte jsme moudře zvolili hotel který se nacházel přímo v areálu velodromu a od hřiště byl tedy vzdálen pouhých 50m! což jak všichni uznáte ( tedy samozřejmě krmě našich oponentů ) je velmi komfortní a vše co potřebujete ke zdárnému hraní a přežití je na dosah ruky( obrazně )
První den tedy probíhal poklidně(alespoň pro mě ) hráči hráli, rozhodčí rozhodovali a diváci se dívali. Jelikož jsem pro časové zaneprázdnění a velmi pokročilou artrózu již v herním důchodu nebudu zde hodnotit kvalitu a průběh her, to přenechám povolanějším a můžete si o tom přečíst na stránkách Mafie ale zaměřím se na podstatnější věci nežli plýtvání kuliček na hřišti. Tím se tedy dostáváme k tomu podstatnému, k večerní párty. Možná budete překvapeni když vám prozradím že se konala večer, možná ne. Každopádně byla velmi fikaně konána přímo na hřišti což je velmi rozumné a člověk se nemusí nikam po hře trmácet a pak zase zpátky a následně s již otupeným orientačním smyslem opět zpět ( v lepším případě ) Čekání na tmu? a začátek párty mělo nedočkavým zkrátit promítání videa z předešlého ZCES 03 a při tomto mě potěšila dnes již polozapomenutá historka kterou vám musím říci. Na loňské párty v klubu Face to Face jsme pro Beriho který zrovna slavil 16. narozeniny domluvili malý dárek v podobě jeho účasti v následné miss mokré tričko. Tedy ne že by soutěžil i on ale účinkující ( mimochodem velmi dobře vybavené! ) měli Beriho vytáhnout z davu a zakomponovat ho do svého vystoupení. Což se také stalo a Beri byl velmi potěšen. Co je ale pointa celého příběhu je že si myslel že je ze všech přítomných ten nej a proto je vybírán pouze on. Bohužel celá věc mu byla poté vyzrazena a Beri se tak poprvé setkal se ztrátou ideálů. Inu život bývá někdy krutý a nemilosrdný. Nejočekávanějším bodem letošní párty tedy byla opět ona miss mokré tričko což bylo vidět i na Vladanovi který po shlédnutí účinkujících zaujal jen ve slipech strategické místo v zákulisí aby nemohl být při výběru dobrovolníků předběhnut, o čemž se můžete přesvědčit na fotografii kde tahá jednu z účinkujících do bazénu a přítomní ví že ani Hogenovi se ho nepodařilo vytáhnout. Mládí bývá někdy nedočkavé a proto mu to odpusťme. Dále zde byl praktikován bodypainting který podle další usvědčující fotografie využil Beri k pozdní večeři. Zajímavé bylo i vystoupení skupiny praktikující Kung-fu která předvedla ukázky bojových umění. Vrcholem bylo vystoupení dvojice s ohnivou show která dokázala vytvářet velmi zajímavé světelné obrazce. Po jejím skončení a uhašení neopatrného diváka který po celý den popíjel a poté se neopatrně přiblížil k vystupujícím následovala volná zábava podbarvená hudbou.
V neděli již od časného rána bylo vidět na hřišti ty ze svědomitějších hráčů jak hnáni pocitem viny z předchozího večera studují hřiště, nebo alespoň tak tvrdili. Dohrávali se finálové zápasy a napětí vrcholilo. Část hráčů jejichž týmy již měli odehrány využívali zbývající čas ke sledování právě probíhajících her a zasvěceným diskusím. Jeden hráč z berlínského týmu mě velmi podrobně komentoval probíhající zápas a kupodivu jsme se většinou i shodli, zde je jen škoda že neumím německy. Pro mě bylo vrcholným zážitkem tohoto dne setkání s Pejrakem který zde fotil vybaven novým fotoaparátem Panasonic FZ-10 který jsem si mohl ohmatat a který bych také chtěl. Na hráčích a rozhodčích již byla vidět dvoudenní únava a všichni jistě rádi uvítali konec turnaje. Co mě obzvláště překvapilo byla rychlost s jakou byly zpracovány a vyhlášeny výsledky. Byvše po skončení turnaje několikrát tázán kdy že to bude s klidem starého praktika dával jsem odpovědi že nejspíše za půl hodiny sám jsem pak spěchal a málem vše nestihnul. Pozitivní byla účast většiny zúčastněných týmů, což nebývá zrovna zvykem ale mělo by, neboť jde o sport a je slušností a vyjádřením úcty protivníku zatleskat mu při vyhlašování výsledků.
Tento turnaj tedy patřil k oněm lepším, byl kvalitně zajištěn a obsazen. K vidění zde byly známé a kvalitní domácí i zahraniční týmy, osobně mě zaujali Litevští Sigur, tradičně precizní hru na hraně ukázali rakouští MercsAAC a velké zlepšení bylo vidět i u Rats. Jistou exotiku zde představovali Italští Padrinos, poprvé zde okusili atmosféru velkých turnajů Hustopečští Alcatraz a v nové sestavě i Gladiators. Velkou radost mě udělala Mafia která si vítězství na tomto turnaji svojí technickou a disciplinovanou hrou plně zasloužila. Tak tedy, sláva vítězům a čest poraženým a na příštím ZCES 05 na shledanou! ( za případné chyby, hrubky a další v tomto článku se předem omlouvám)
ZP 2004
Zasvěcené komentáře a mnoho dalších fotografií najdete na stránkách týmů Mafia, Gladiators a Alcatraz.
