The Millennium Series – World Cup 2003  Part II.

* Aleš Pospíšil *

Zázemí pro hráče bylo tvořeno velkými dlouhými párty stany, které byly rozděleny na samostatné oddíly. V naší části jsme se střídali s týmem Strange (mimochodem hrozní bordeláři). Odevšad se ozývalo „tůrování“ zbraní a chrastění kuliček plněných do tub. Všichni, pokud se pohybovali mimo svůj stánek, dodržovali bezpečnost nošením pytlíků na hlavních. Na začátku prvního herního dne museli všichni hráči  projít kontrolou tlakových lahví, kde obdrželi samolepku o kontrole a pak teprve mohli jít plnit vzduch. Vzduch se plnil na 3000 psi a 4500 psi. U plnění CO2 bylo úplně prázdno a plnit na 3000 psi šel jenom náš Vaver (česky Venca, ale takhle mu zkomolili jméno na kartě). Obsluha plnění byla fantasticky jednoduchá. Stačilo připojit hadici na láhev, stisknout tlačítko a pak jen sledovat ručičku na budíku. Na zkoušení střelby byl připraven zvláštní nafukovací tunel s několika radary a terči. Někteří na vyladění zbraně spotřebovali celou krabici (u nás je to spotřeba některých pinkalů za rok). O tom, že každý hráč měl buď celou sadu hlavní nebo výměnný systém freak už snad nebudu ani psát.  Místa mezi hráči byla rozdělena přepážkou, aby nedošlo k úrazu. Do tunelu byl vstup povolen jen s nasazenou maskou. Už po prvním dnu od terčů vytékaly desítky litrů barvy z kuliček.

Kuličky? Jaké by jste si přáli? Několik termo kamionů stojících v řadě za sebou plně naditých kuličkami všech značek. Koupili jsme ZAP AMP a v kamionu teploměr ukazoval 18°C. Při plnění do tub příjemně chladili. Pánové, přiznejme si, když si ztěžujeme na kvalitu kuliček u nás, kdo z nás se o ně takto stará ?? Většina blbců je v autě uvaří dříve, než přijede na hřiště.

Před tím než máte vstoupit na hřiště vás objímá taková podivná tréma nebo nervozita, či co to je. V hlavě se vám honí myšlenky typu: „Natrénoval jsem dost?, „Umím to vůbec hrát?, „Nezklame mě zbraň?“, „Co když to všechno zkazím“ apod. Těmto úvahám udělá konec až píšťalka rozhodčího, která odstartuje hru a vy jste vhozeni do uragánu kuliček. Teď je vaše chvíle, teď ukažte co umíte, když se na vás dívají hráči z celého světa. Tady se projeví ty dny kdy jste se vymlouvali, že nemůžete přijet na trénink, protože má tetička svátek, kočka koťata, manželka narozeniny, vy kocovinu atd. atd. Najednou se zdá, že protivník se po hřišti pohybuje s lehkostí a rychlostí nevídanou. Přesná střelba a neustálý tlak se dá jen těžce ustát. Týmy v zahraničí používají úplně jinou taktiku. Jelikož měl tým na Millenniu 7 hráčů, provedli dva útočníci většinou rychlý úder se snahou vyřadit co nejvíce hráčů už v začátku hry. V podstatě bych řekl, že byli na odpis, ale dařilo se jim. Zbytek týmu pak přečíslení udržel, vyřadil další hráče a v přesile hru vítězně uzavřel. Tým který byl ve hře pasivní to většinou prohrál. Na video se mi podařilo zaznamenat mimo jiné zápas mezi naším týmem Troja Praha (CZE) a Miami Effect (USA) ve kterém hraje super star Chris Lasoya (ex Avalanche). Hrálo se na hřišti X-ball. Po rozběhu byly oba týmy na překážkách kompletní a bylo vidět, že Američani více střílí a neustále postupují dopředu. Oba američtí útočníci se vysunuli na křídla stále podporováni hustou palbou ze zadních překážek. Našemu týmu, který nemohl díky palbě změnit pozice a setrvával stále na stejných pozicích se podařilo vyřadit jednoho z útočníků. Ten byl ale rychle nahrazen a Miami Effect se opět tlačili do středu hřiště. Pak Troja ztratila jednoho hráče a Američani se usídlovali uprostřed hřiště. Když Miami Effect utvořili v podstatě rojnici na centru, byl stav 4 na 4 a začala neuvěřitelná palba. Všichni hráči Tróji byli v okamžiku vyřazeni i když zasáhli ještě jednoho protivníka. Chris Lasoya si došel pro vlajku a byl konec. Za tuto hru naši hráči získali pochvalu od rozhodčích i  od hráčů z Miami Effect.

 Konec  II. dílu pokračování příště …