Rád bych se krátce podělil o svůj zážitek ze scénářové hry v Řečkovicích v roli německého plukovníka Landy. Zde je tedy můj příběh, který by neměl být zapomenut.:-)
Alesh Pospisil
SCENARIO GAME Z POHLEDU NĚMCE
25.03.2010
Se svou tělesnou stráží jsem se vydal ukrýt do vesnice Borgues, na cestě jsme byli přepadeni osmičlennou nepřátelskou skupinou amerických diverzantů. První výstřely mou ochranku těsně minuly, ale po té se rozpoutala přestřelka. Pokusili jsme se pokračovat v cestě a uniknout, ale dvě přesně mířené dávky zlikvidovaly mé ochránce. Mě se podařilo asi třikrát vystřelit na útočníky z pistole, ale v zápětí jsem byl odzbrojen a zajat. K mému údivu jsem byl prohledán jen velice zběžně a hned mne hnali do zajetí na určené místo. To ovšem netušili, že jsem si vzadu za opaskem schoval ještě jednu pistoli.:-) Přišli jsme ke statku na kterém vlála francouzská vlajka a moji únosci se tam měli spojit s francouzským odbojem zvaným Makisté. Ke kontaktu ovšem nedošlo, protože Makisté, jak to už u povstalců bývá, prchli do lesů před blížícím se wehrmachtem, který po vyhlášení poplachu vyrazil na mou záchranu.
Moji američtí únosci se u statku docela zdrželi a tak se vydali hledat únik z oblasti na vlastní pěst, kupodivu správným směrem. Po chvili nás dohnala německá hlídka a přestože byla odražena podařilo se jí zlikvidovat jednoho z američanů. Stále mě strážil jeden z mladších členů skupiny a vypadalo to, že je velni ostražitý, ovšem v jednom nestřeženém okamžiku, ukolébán mou ochotou spolupracovat se ke mě otočil zády. Tohoto momentu jsem bleskově využil, vytáhl pistoli, natáhl a z bezprostřední blízkosti jej střelil mezi lopatky. Další byl ze hry! Dlužno podotknout, že ještě někdo z ochránců stihl před výstřelem zavolat pozor! Hned jsem pistoli zahodil, protože vypadali docela nasraně a v tu ránu mi do ksichtu mířili tři samopaly. J Tentokrát už mě raději prohledali a hned mě táhli dál. Nesl jsem si s sebou diplomatický kufřík a v koženém kabátě s rukama nahoře se opravdu blbě prchá. Část američanů se snažila zdržovat palbou mé soukmenovce, ale ti se stále blížili. Němci měli vysloveně zakázáno mě jako důstojníka zasáhnout, přesto kulky z jejich zbraní svištěli kolem mé hlavy a to nebezpečně blízko. Chápu, že na padesát metrů je asi těžké rozpoznat kdo je kdo, ale přece nezabijí vlastního vojáka, ne? Pokusil jsem se asi dvakrát uprchnout a to hlavně ve chvíli kdy američani museli začít všichni střílet na naše statečné německé vojáky. Vždy mě ale dohnali a donutili se vrátit. Jednou jsem se dokonce fikaně nabídl, že jim ponesu svůj ukořistěný samoplal, ale nenechali se nachytat.:-) Křičel jsem hilfe, hilfe, a mával kufříkem nad hlavou abych na sebe upozornil a odvrátil od sebe palbu mých soukmenovců, ale jakmile jsem kufřík zvedl nad hlavu, dostal přímou dávku se samopalu. Pak už jsem prchal se svými únosci ještě ochotněji, nenechám se přeci zastřelit nějakým bláznem! Závěr akce byl hektický, začali nás obkličovat a palba se stupňovala, amící zahodili můj MP 40, kufřík, ztratili i pistoli co mi vzali, ale nakonec mě dostali k jejich liniím a byl se mnou Amen.
Ono se to nezdá, ale tohle celé trvalo asi hodinu. My, zúčastnění, měli pocit že to bylo sotva 10 minut. On ve stresu běží čas asi jinak. Gute Arbeit Amerikaner!
Ober Hans Landa
Meine Entführer sind auf dem Foto. Vítězové, fotografie vpravo dole.
Moji američtí únosci se u statku docela zdrželi a tak se vydali hledat únik z oblasti na vlastní pěst, kupodivu správným směrem. Po chvili nás dohnala německá hlídka a přestože byla odražena podařilo se jí zlikvidovat jednoho z američanů. Stále mě strážil jeden z mladších členů skupiny a vypadalo to, že je velni ostražitý, ovšem v jednom nestřeženém okamžiku, ukolébán mou ochotou spolupracovat se ke mě otočil zády. Tohoto momentu jsem bleskově využil, vytáhl pistoli, natáhl a z bezprostřední blízkosti jej střelil mezi lopatky. Další byl ze hry! Dlužno podotknout, že ještě někdo z ochránců stihl před výstřelem zavolat pozor! Hned jsem pistoli zahodil, protože vypadali docela nasraně a v tu ránu mi do ksichtu mířili tři samopaly. J Tentokrát už mě raději prohledali a hned mě táhli dál. Nesl jsem si s sebou diplomatický kufřík a v koženém kabátě s rukama nahoře se opravdu blbě prchá. Část američanů se snažila zdržovat palbou mé soukmenovce, ale ti se stále blížili. Němci měli vysloveně zakázáno mě jako důstojníka zasáhnout, přesto kulky z jejich zbraní svištěli kolem mé hlavy a to nebezpečně blízko. Chápu, že na padesát metrů je asi těžké rozpoznat kdo je kdo, ale přece nezabijí vlastního vojáka, ne? Pokusil jsem se asi dvakrát uprchnout a to hlavně ve chvíli kdy američani museli začít všichni střílet na naše statečné německé vojáky. Vždy mě ale dohnali a donutili se vrátit. Jednou jsem se dokonce fikaně nabídl, že jim ponesu svůj ukořistěný samoplal, ale nenechali se nachytat.:-) Křičel jsem hilfe, hilfe, a mával kufříkem nad hlavou abych na sebe upozornil a odvrátil od sebe palbu mých soukmenovců, ale jakmile jsem kufřík zvedl nad hlavu, dostal přímou dávku se samopalu. Pak už jsem prchal se svými únosci ještě ochotněji, nenechám se přeci zastřelit nějakým bláznem! Závěr akce byl hektický, začali nás obkličovat a palba se stupňovala, amící zahodili můj MP 40, kufřík, ztratili i pistoli co mi vzali, ale nakonec mě dostali k jejich liniím a byl se mnou Amen.
Ono se to nezdá, ale tohle celé trvalo asi hodinu. My, zúčastnění, měli pocit že to bylo sotva 10 minut. On ve stresu běží čas asi jinak. Gute Arbeit Amerikaner!
Ober Hans Landa
Meine Entführer sind auf dem Foto. Vítězové, fotografie vpravo dole.
|
|
ODKAZY
Facebook
Elektrické koloběžky
Prodej a servis nejen elektrických koloběžek Hustopeče a Letovice.
www.kolobezkynabaterky.cz
Sponzovaný tým
Bad BoysTeam
Militarygames
ActionGames
1993 - 2023
Od paintballu k airsoftu - již 30 let s vámi a pro vás:)
