Problematika výkonu paintballových zbraní je velice obsáhlá a složitá a já si zde nenárokuji patent na rozum a ani se zde nebudu snažit tvrdit že ji dokonale rozumím. Proto je nutno přistupovat k tomuto článku s nadhledem a brát ho jenom jako můj osobní názor vyplývající z mých osobních zkušeností a poznatků, kterým reaguji na vaše četné dotazy ohledně daného tématu.
V první řadě si musíme uvědomit rozdíl mezi balistikou střelné zbraně a balistikou paintballovou. Většina z toho co platí v kategorii jedné neplatí v druhé a naopak. Rozdíl mezi projektilem a mezi paintballovou kuličkou je stejný jako např. mezi kozou a ovcí. Z tohoto faktu musíme vycházet a toto nám pomůže lépe se v tématu orientovat. Paintballová kulička je sice více méně kulatá, ovšem je vyrobena z měkké želatiny a ta se vlivem tlaků při výstřelu velmi deformuje. Navíc je plněná kapalinou která také musí respektovat fyzikální zákony. Dále je zde ve hře těsnost kuličky v hlavni, těsná kulička stejně jako příliš volná nám ke přesnosti nepřispějí a navíc mohou výrazně ovlivnit i dostřel.
Jedním z mnoha výrobci nabízených řešení je systém rotace kuličky, známý např. s Tippmannu flatline. Zkusme si vzít kuličku s dvoubarevnou skořápkou a podívat se jak rotuje po výstřelu. Všimneme si že některá se točí více jiná méně a a každá podél jiné osy. To je zapříčiněno jistou šišatostí kuličky a jejím švem. Co se týče optimální kulatosti, musíme si opět uvědomit že kulička je vyrobena z měkké a tvárné želatiny která navíc časem a působením okolních vlivů stárne a křehne. Je-li kulička skladována spolu s mnoha dalšími v krabici, je na ní vytvářen tlak a želatina samozřejmě pracuje, proto se ona kulatost začíná deformovat a na kuličce se vytváří ploška, také barva kterou je naplněna se slévá do jednoho místa kde se usazuje. Rázem tedy zde máme nevyváženou a tvarově nevhodnou střelu která není schopna udržet stabilní a přímou dráhu letu. Stejně tak působí šev vznikající při výrobě po slepení obou půlek kuličky. Může být vystouplý nebo vtlačený, stejně tu je a nevhodně ovlivňuje balistiku, neboť narušuje povrch kuličky. Tyto záporné faktory se snaží výrobci obcházet různými cestami, např. použitím speciálně navržených boltů nebo již zmíněným flatline systémem který sice zlepší trajektorii ale jelikož šev na kuličce není srovnaný s rotací dochází zde v praxi k nevypočitatelným výškovým odchylkám od optimální dráhy letu, tedy oné nevítané nepřesnosti.
Dalším nabízeným řešením je hlaveň. Ta musí být vybavena co nejlepším vnitřním potahem a vhodné konstrukce, zde je nutno vybírat vzhledem k námi nejčastěji používané kuličce a je nutno si uvědomit že ne každá zbraň střílí se stejným typem hlavně stejně, co dělá vynikající výkon na jedné značce zbraně může být na jiné propadákem, nehledě na fakt že je při použití stejné hlavně rozdíl i mezi jednotlivými zbraněmi stejné značky ! Co se týče délky hlavně, toto téma v českých zemích velmi oblíbené a zcela nepochopené by vydalo na celý další článek. Co se týče co2, Glen Palmer vždy tvrdil že do chladného počasí je optimální 12" a do teplého 10" dlouhá hlaveň. Tato teorie se opírá o Palmerova léta praxe, výpočty a znalost problematiky rychlosti rozpínání co2 při různých teplotách. Je-li to 100% pravdou si netroufám tvrdit, ovšem má 12" PPS hlaveň na mém Impulse je toho důkazem, její dostřel a přesnost jsou vynikající i když jde o konverzi z Blazeru pro který je navržena a kde podává excelentní výkon. Tato hlaveň má také zvláštní eliptickou konstrukci, což je jistě důležitější nežli její délka. Proto delší hlaveň nemusí dále dostřelit, pro toto tvrzení nemáme žádný důkaz, naopak příliš dlouhá hlaveň může vést ke snížení přesnosti a k větší spotřebě plynu. Zde nezbývá než opět experimentovat, vzít vybrané hlavně, velmi důležitý je přesný a kvalitní měřák, neboť musíme hlavně zkoušet při stejné úsťové rychlosti a kuličky a sami si vyzkoušet a vybrat tu nejlepší. Děrování hlavně neboli porting je také velice důležitou věcí která pomáhá doletu a přesnosti. Jeho hlavní náplní je rovnoměrně odsávat vzduch před kuličkou a působit také po dlouhé dráze jako úsťová brzda. Veškerá podstatná práce plynu se odehraje v prvních přibližně 8" hlavně, dále je plyn stabilizován a nepotřebný odváděn děrovaním. Vrtání v hlavni oproti tvrzení mnoha "odborníků" neslouží k rotaci kuličky jak se nám snaží namluvit, ta se do něj nemůže zaříznout a tím být vedena k rotaci ale v podstatě odvádí stejnou práci jako porting. Toto řešení je výrobně náročné a dnes se používá jen velmi okrajově. Pro dosažení přesnosti je snad nejvíce důležité nastavení zbraně, prakticky si můžete vyzkoušet že při úsťové rychlosti např. 270,280 a 290 stop bude pokaždé rozptyl při střelbě na stejnou vzdálenost jiný. Stejně tak nízký tlak přispívá k většímu doletu a přesnosti, proto je vhodné provozovat svoji zbraň na co nejnižší tlak, na trhu je spousta dobrých a přesných LPR v rozumných cenových relacích. Ovšem nejpodstatnější a nejdůležitější věcí pro dosažení co nejvyšší přesnosti je dávkování plynu, tedy vyladění zbraně a použití optimálního ventilu, činnost v praxi snad nejvíce podceňovaná. Každý kdo si ladí počítač zajisté ví, o čem mluvím. Ale o tom až zase někdy jindy.
ZP 2003
