Rady, názory

Nepřítel před branami

V sobotu ráno jsem se vzbudil a dostal strašnou chuť zahrát si paintball. Po včerejším dešti začínalo svítit sluníčko a teplota 10 °C !!! Podotýkám, že je 30.11.2002 a vánoce jsou za dveřmi. Několik telefonátů s kamarády a jede se. Míříme do Uherského Brodu na návštěvu k hráčům z Uherského Hradiště. Cíl cihelna.

Po příjezdu na místo jsme byli nadšeni  terénem. Stará cihelna, spousta oken, temných zákoutí, pecí, průlezů, konstrukcí a hlavně ponurá atmosféra opuštěné továrny. V první hře jsem zažíval pocity hrůzy , napětí a nervozity. Nestává se mi to často, ale tohle byla síla. Kapající voda bubnuje na plech, vítr pohupuje se starým hákem a nade mnou praská podlaha po které se blíží nepřítel. Vysoký komín trčí do nebe jako hrozivý ukazovák. Při střelbě se sype sklo z  popraskaných oken a zasažení hráči skučí do tmy. Buď střelba nebo hrobové ticho. Pokud jste viděli film Nepřítel před branami o ruském odstřelovači, tak přesně tohle bylo ono.

V druhé hře byla výborným pomocníkem vysílačka se kterou jsem seděl na jedné z budov a navigoval spoluhráče. Docházelo k situacím jako v Matrixu, kdy mi hlásili:“Hlavní dveře jsou zavřeny kam teď?“ .“Vedle jsou ještě jedny, pak doleva a máte ho.“, řídil jsem hru neustále odstřelován petardami nepřítele.

Vskutku „odpočinkový“ den, takhle strašidelnou hororovou hru už jsem dlouho nezažil. Po každé jsem musel vykouřit alespoň dvě cigarety abych se uklidnil. Teď už jsem doma, ale večer určitě půjdu na panáka, chci mezi lidi, temná místa mi nahání hrůzu.

AP 2002