Rady, názory

Předně bych vás chtěl upozornit že tato úvaha je čistě mým osobním názorem a nijak nesouvisí s názory hráčů Paintball Clubu Hustopeče nebo teamu Mafia. Dále že nemá za účel nikoho urážet nebo zesměšňovat, jedná se opravdu o pouhé osobní zamyšlení inspirované turnajem Czech Indoor Cup 2005 a EEPL Vilnius 2005.

Vy kdož občas sledujete tyto stránky jistě víte že v posledních letech jsem začal psát více o sportovním paintballu jakožto progresivnějším stylu, jak koneckonců ukazují i zkušenosti ze světa a to z důvodů těch, že sportovní paintball zajistí celku díky své "viditelnosti" a "nemilitantnímu" sportovnímu pojetí větší přízeň veřejnosti, úřadů a sponzorů. Dále je sport hybnou silou vývoje a výroby vybavení a tím pádem i příčinou větších zisků pro výrobce, což v důsledku zajistí jejich větší viditelnost a větší zisky zase podnítí možnost reinvesticí a tím pádem i větší reklamu a podporu paintballu a nových nadějných týmů které paintball dále zviditelnění pro veřejnost. Jistě víte že jsem i velkým kritikem nemastného/neslaného českého sportovního paintballu který stále není schopen probudit se k životu.

Po návratu teamu Mafia z 1. kola východoevropské paintballové ligy, tedy EEPL, které se konalo v únoru v Litevském Vilniusu jsem byl upozorněn na vzrůstající výkonnost ruských, maďarských a ukrajinských týmů které se jak kvalitativně tak i kvantitativně začínají stále více prosazovat a udávat směr. Důkazem tohoto tvrzení je i ztráta pořádání jednoho z kol EEPL v Čechách, provozovatel EEPL správně usoudil že je zbytečné a nákladné pořádat jedno z kol tam, kde o něj není zájem domácích týmů, jejichž účast je na těchto turnajích mizivá. Tak tedy po upozornění na prohlubující se výkonnostní propast v letošním roce jsem usoudil že jde o poturnajovou únavu s tím související pesimismus, vždyť vloni se rozdíl nezdál zdaleka tak propastný jak se nyní tvrdí.

Ovšem to jsem si myslel pouze do chvíle než jsem uviděl německé a maďarské týmy v akci na vlastní oči na turnaji Prag Indoor Cup o tomto víkendu v Kostelci nad černými lesy. Dravý, promyšlený a taktický paintball v podání zahraničních týmů působil ve srovnání s chaosem českých týmů jako pěst na oko. Naprostá většina českých hráčů postrádá již základní návyky, neumí se krýt, střílet oběma rukama, stát, hýbat se a o taktice akce nemá páru. Fyzická připravenost je bídná, nesehranost do očí bijící. Možná se vám tato slova budou zdát přehnaná, ale taková je realita. Zde se tedy naskýtá otázka zda tyto týmy opravdu chtějí nebo se jen baví. Myslím že tento turnaj mě dal odpověď na otázku která mě již dlouho trápí. Teprve zde jsem pochopil že tito hráči opravdu hrají jenom pro zábavu a soutěživost neznají, netouží po úspěchu a výhře, nechtějí porazit protivníka a zažívat pocity vítězů. Protože jak jinak si vysvětlit jejich zoufalou nepřipravenost a neochotu na sobě pracovat? Dnes jsou již možnosti přípravy v ČR prakticky stejné jako v sousedních zemích a přesto o ně není zájem. Chyba je tedy ve mě, mylně jsem se domníval že do sportovního paintballu se vstupuje se sportovním přístupem a vůlí vítězit. V tomto případě tedy nemá smysl snažit se hráčům nutit něco o co nestojí a naopak oslovit ty, kteří chtějí vítězit a reprezentovat svoji zemi ne v hospodě u piva před televizní obrazovkou s hokejovým přenosem ale fyzicky prostřednictvím sportovního paintballu. Budeme tedy muset zapomenou na příslovečnou českou nesnášenlivost a hašteřivost a spojit své síly ku společnému prospěchu. Budeme muset stejně jako naši sousedé pro tyto příležitosti vybrat ty nejlepší z nás a vytvořit jim společně ty nejlepší podmínky neboť budou bojovat i za nás, nás co nemohou nebo nechtějí. Jinak budeme okolí jenom pro smích a český sportovní paintball v mezinárodním pojetí zanikne.

Dále jsem se snažil zjistit proč jsme jako paintballisté tak nekonkurenceschopní a myslím že problém bude v naší s prominutím připosranosti a neochotě k výkonu, v naší lenosti a malosti. Jako národ jsme známí svojí vzájemnou nesnášenlivostí a to nám brání se semknout a společně bojovat a samozřejmě se to projeví i v individualitě. Ruští hráči vynikají svojí fyzickou připraveností a militantností, jsou houževnatí a draví se zdravým sebevědomím velkého národa, maďarští svým temperamentem, dobyvačností a bojovností a Němečtí? Jejich dominance civilní Evropě jako národa není náhodná, jsou bojovní, systematičtí, precizní a disciplinovaní, nebojí se námahy a zodpovědnosti, jsou ochotni na sobě pracovat. Co proti tomu můžeme postavit my? Schopnost proklouznout vším co nejpohodlněji? Vyčuranost? Strach z otevřené konfrontace? To bohužel nestačí, prostě nám chybí "koule", zde si nemá smysl nic nalhávat. Možná nevěříte ale pak se podívejte na výsledkové listiny všech velkých turnajů v okolí za poslední tři roky. Vidíte? Až na ojedinělé vyjímky založené na kompletním absolvování celé série nic moc.

Takže, co si myslíte vy? Jsem pesimista nebo objektivní pozorovatel? Vaše názory a připomínky prosím směrujte na diskuzi teamu Mafia který laskavě souhlasil s jejich použitím pro toto téma neboť žádné jiné fórum nemám bohužel k dispozici.

A až budete mít někdy chuť, pozvedněte hlavu a zahleďte se do dálky před sebe, možná zahlédnete záda evropského sportovního paintballu.

ZP 2005